Boskovet.cz
Boskovet.cz

Parazitární onemocnění

Vnější parazité psů a koček

Žijí na povrchu kůže nebo v kůži. Někteří jsou snadno viditelní okem jiní pouze pod mikroskopem.

Blechy

Blecha psí a hlavně blecha kočičí jsou nejčastější vnější parazité. Největší výskyt je na konci léta a na podzim, ale v ordinaci se s nimi setkáváme celoročně. Blechy můžete v srsti zahlédnout. Jsou štíhlé, ploché, červenohnědé barvy, díky svému tvaru těla se v srsti snadno pohybují, skákat nemusí. Blechy se živí krví teplokrevného hostitele (pes, kočka, člověk vybíravé nejsou), jejich trus obsahuje velké množství krve. Častěji než blechu naleznete trus-jsou to drobné tmavé kousky, menší jak mák. Pokud tyto tmavé kousíčky dáme na navlhčený papírový kapesníček po několika minutách je vidět okolo červenohnědá zóna. I když najdete pouze bleší trus, je to jasný důkaz o přítomnosti blechy.

U jedinců citlivých na bleší sliny může i malé množství způsobit výrazné onemocnění. Příznaky přetrvávají mnoho dní. Přítomnost se projeví drobnými svědivými pupínky, které jsou nejlépe vidět na bříšku. Častý nález blešího trusu, ale i rozškrábaných míst s ulámanou srstí je na zádi a v okolí ocasu, u koček i kolem krku.

Blechy jsou mezihostitelem tasemnice psí. K nakažení může dojít během vykusování srsti a pozření blechy, která se nakazila v larválním stadiu. Proto by součástí terapie mělo být i řešení vnitřních parazitů. Je nezbytné, aby všechna zvířata v domácnosti byla ošetřena přípravkem proti blechám po dobu minimálně 3 měsíců. Pouze takto dojde k porušení životního cyklu blech a likvidaci jejich populace ve vašem bytě. Pokud mají blechy dobré podmínky, vývoj trvá 4-6 týdnů, ale může trvat i déle. Jednotlivá stadia jsou schopná přežít dlouhou dobu i mimo hostitele. Častým vysáváním či vyklepáváním koberců a čalounění, můžeme výrazně snížit množství vývojových stadií. Pelíšky a další místa, kde zvíře často pobývá, je vhodné kromě vysátí ošetřit insekticidním přípravkem na prostředí. Pozor tyto přípravky nejsou určeny k aplikaci na zvíře.

Vši, všenky

S napadením se obecně setkáváme sporadicky. Bohužel často je nacházíme u odchycených koťat, která pochází z nevyhovujících podmínek. Mohou být viditelné pouhým okem. Mají bělavě šedou barvu, všenky se pohybují velmi rychle, pro vši je typický pomalý pohyb. Často jsou vidět jejich vajíčka- hnidy přilepené na srsti. Příznakem napadení je opět škrábání se a neklid zvířete. Vši jsou druhově specifické, vyskytují se u psů a nejsou přenosné na lidi. Všenky se vyskytují u psů i koček. Ve vnějším prostředí bez hostitele přežijí jen několik dní.

Demodex- trudník

Způsobuje kožní onemocnění, které má souvislost s imunitním stavem jedince. Malé množství trudníků přežívá v kůži každého. K jejich přenosu dochází při sání mléka v prvních dnech po porodu, poté již nikoliv. Problém nastane při poklesu imunity, kdy dojde k pomnožení parazita. Feny u jejichž potomků se demodikóza objevila, by měly být z chovu vyřazeny. Častěji se vykytuje u krátkosrstých a brachycefalických plemen, u koček je vzácnější.

Trudníci žijí v chlupových folikulech a mazových žlázách. Díky tomu dochází k vypadávání srsti, objeví se lysinky se šupinkami, nejčastěji v oblasti hlavy. Rozlišujeme lokalizovanou a generalizovanou formu. Lokalizovaná bývá u štěňat, obvykle do 18 měsíců věku zmizí sama. Někdy může přejít do formy generalizované, která je celkovým onemocněním. Lysinky nesvědí, pokud nejsou infikovány bakteriemi.

Sarkoptový svrab

Snadno se šířící onemocnění u psů, které je charakteristické velmi intenzivním svěděním. Původcem je zákožka svrabová, která vytváří chodbičky v povrchové vrstvě kůže. Vyskytuje se na málo osrstěných místech, nejčastěji v okolí loketních, hlezenních kloubů a boltců. Odtud se po povrchu těla během týdnů rozšiřují. Snadno se přenáší, proto je nutná léčba všech zvířat v domácnosti.

Od postižených se může nakazit i člověk. Svědivé pupínky se objeví hlavně na rukou, parazit zde ale není schopen dokončit vývojový cyklus, pokud nedochází k permanentní reinfekci pupínky během 4 týdnů spontánně vymizí.

Otodectový svrab

Tyto zákožky způsobují infekci zevního zvukovodu, může se šířit do okolí ucha i na krk. Vyskytuje se často u koček, koťata jsou k nákaze náchylnější a dochází k rychlému přenosu. Původce tohoto svrabu - strupovka žije na kůži zvukovodu, kterou nabodává a saje z ní tkáňový mok, výsledkem je poté zánět vnějšího zvukovodu. Uši bývají plné tmavého mazu, který připomíná kávovou sedlinu. Samotný parazit okem vidět není. Ucho svědí a je bolestivé. Často můžete pozorovat kotě, jak si intenzivně uši škrábe a třepe hlavou.

U psů se vyskytuje ojediněle a velmi špatně se diagnostikuje.

Klíšťata

Jsou v našich podmínkách běžná. Výskyt je sezonní, převážně v teplých ročních obdobích, ale ani nález klíštěte v zimních měsících není bohužel vzácností. Jsou snadno rozpoznatelná, zvláště pak napité samičky. Nacházíme je z pravidla na místech s jemnou pokožkou- hlava, krk, břicho. U nás je velmi časté klíště obecné, na Břeclavsku se vyskytují druhy klíšťat typičtější pro tropy a subtropy tzv. pijáci. Klíšťata mají za hlavičkou tvrdý černý štítek, tělo tvoří kožovitý vak, který má červenohnědou barvu. Pijáci mají na hřbetním štítu nápadné vzory.

U nás žijící klíšťata jsou tzv. trojhostitelská - v průběhu vývoje vystřídají několik hostitelů, všechna vývojová stádia sají krev. Celý vývoj trvá rok i déle.

Majitelům doporučujeme podrobnou prohlídku celého těla po návštěvě lesa, neudržovaných křovinatých porostů či travních ploch. Při nálezu přisátého klíštěte jej opatrně odstraníme pinzetou na klíšťata. Pístem rozevřeme klíšťky, přiložíme co nejblíže k hlavičce klíštěte, píst povolíme. Poté jen jemně pinzetou pohybujeme všemi směry (na směru vytáčení parazita nezáleží). Možné je i použit krokosvorku tzv. krokodýlka. Pinzety na obočí nepoužívejte, klíště se často přetrhne a hlavička s kusadly zůstává.

Vhodné jsou i speciální háčky na klíšťata. Klíště se háčkem podebere a opět kroužením odstraníme. Zde je výhodou, že na klíště samotné se vůbec nemačká.

Na klíště nikdy nesaháme holou rukou, vhodné je jeho spálení či spláchnutí do odpadu. V místě přichycení způsobují lokální zánětlivou reakci, ranku po odstranění klíštěte zdezinfikujeme jodovou tinkturou. Po nešetrném odstranění klíštěte, kdy hlavová část zůstane v kůži, často dochází k infekci a hnisání.

Včasné odstranění klíštěte může být prevencí chorob přenosných klíšťaty, jednou z nich je i borelióza. Vakcína proti Borelioze způsobí, že se v těle vytvoří protilátky proti bakterii Borreliaburgdorferi, takže zabrání jejímu množení se v organismu. Přesto je nutné mít zvíře ošetřeno antiparazitním přípravkem. Proti napadení klíštětem zvíře po vakcinaci chráněno nebude. Nedoporučuje se čímkoli klíště potírat před jeho odstraněním, právě z důvodu, že klíště před úhynem vypustí do rány značné množství původců. Při silném napadení klíšťaty může dojít k tzv. klíšťové paralýze. Tu vyvolávají toxiny obsažené ve slinách.

Vnitřní parazité psů a koček

Škrkavky (tzv. oblí červi)

Jsou známé jako parazit střevní, ale ve střevě se vyskytují pouze dospělci. Mají zajímavý životní cyklus. Po pozření se ve střevě vyvinou v larvičky, které během svého vývoje putují přes játra do plic, poté jsou vykašlány a spolknuty, ve střevě dospívají. U dospělých zvířat se v těle vyskytují převážně jako spící larvičky v orgánech, jen malá část se vyskytuje ve střevě. V období březosti jsou díky změnám hormonálních hladin a poklesu imunity aktivovány. U feny přecházejí přes placentu, takže narozená štěňata jsou již infikovaná. U koček bývají přenášeny z matky na koťata až v průběhu kojení. Více jak 95% koťat, štěňat má škrkavky, proto je v tomto věku odčervení nejdůležitější.

Velké množství škrkavek může ucpávat trávící trakt, při infekci je typické nafouklé, bolestivé bříško. Škrkavky nejen "ujídají" štěněti živiny, dále mají za následek apatii, zvracení, průjem, zaostávání v růstu. Navíc produkují toxin, který ve větším množství může ovlivnit nervový systém do takové míry, že způsobí záchvaty podobné epilepsii. Mohou se objevit i příznaky postižení plic. Dospělci vypadají jako bělaví červi cca 5-15cm dlouzí. Je možné je nalézt na výkalech nebo ve zvratcích.

Tito parazité jsou přenosní na člověka, lidé (hlavně děti s nezažitými zvyky umývání rukou) mohou pozřít vajíčka z kontaminované půdypři nedodržování hygieny. Důležité je však i pravidelné preventivní odčervení domácích zvířat.

Tasemnice (tzv. ploší červi)

Velmi častá parazitóza, vyskytuje se u všech věkových kategoriích psů i koček. Psi a kočky často hostí různé druhy tasemnic. Tělo tasemnice je složeno z množství článků- jejich velikost počet i tvar je charakteristický pro daný druh tasemnice. Dospělé tasemnice přítomné ve střevě způsobují jen zřídka klinické příznaky. Intenzita příznaků závisí na množství parazitů, velikosti a druhu tasemnice, kondici napadeného zvířete. Zvíře může být malátné, častá je horší kvalita srsti, může se vyskytnout mírný průjem nebo i kolikové bolesti.

Okolí konečníku je drážděno vycházejícími články, typickým příznakem je „sáňkování“, při snaze zmírnit svědění si pes tře konečník o zem. Jednotlivé články mohou být viditelné v srsti pod ocasem. Dílky jsou krátké a z počátku se kroutí, poté vyschnou a připomínají zrnko rýže. Kočky, které loví, jsou pravděpodobně chronicky znovu-infikovány pozřenými hlodavci a blechami. Tito paraziti nejsou přenosní přímo na člověka.

Larvy blech často bývají hostitelem tasemnice- při vykusování srsti a může dojít k pozření blechy a nakažení.

Tasemnice mají poměrně složitý vývojový cyklus zahrnující několik hostitelů.

Škrkavky a tasemnice bývají prvotně příčinou měkké stolice nebo průjmu a někdy úbytku váhy, ačkoliv infikovaný nemusí vykazovat žádné příznaky onemocnění a vylučovat parazity trusem. Toto je důvod, proč doporučujeme pravidelné preventivní odčervení popřípadě je možné zajistit mikroskopické vyšetření trusu. Velmi důležitou prevencí výskytu těchto parazitů, které ohrožují zdraví vaší rodiny, je denně čistit záchodek kočce a úklid psích výkalů venku.

Protozoární parazité (Giardie, Isospora,Cryptosporidium, Toxoplasma)

Parazité cizopasí v tenkém a tlustém střevě. Pes nebo kočka se nakazí zárodky přímo z trusu nemocného jedince. Obvykle infekce probíhá skrytě a projeví se při oslabení organismu např. jinou infekcí. Častěji se projevuje u mladých jedinců do věku 4 měsíců nebo u starých, u kterých již imunitní systém nefunguje jako dříve. Klinické příznaky zahrnují nechutenství, průjem, trus obsahuje mnoho hlenu, dochází k dehydrataci, hubnutí. Přítomnost parazita zjistíme mikroskopickým vyšetřením trusu. Vylučování vývojových stádií je nepravidelné, což diagnostiku komplikuje. Po léčbě vždy musíme zkontrolovat vzorek trusu, zda již nejsou přítomny. Klasické preventivní odčervení na tyto parazity nefunguje.

K přenosu na člověka nedochází. V případě velmi obávané toxoplasmy přenosu dojít může. Nutno upozornit, že k masivnímu vylučování oocyst dochází pouze po prvním nakažení a to cca během 3 týdnů, později je vylučování minimální, ke klinickým příznakům obvykle nedochází. Znamená to tedy, že zdrojem této parazitární infekce může být pouze velmi mladá kočka pohybující se ve venkovním prostředí. Důležitou prevencí je každodenní čištění záchodku, protože zárodky se stanou infekční až po několika dnech ve vnějším prostředí. Nezapomínejte na pečlivé umytí rukou po práci na zahradě, umývání ovoce a zeleniny a při vaření dbejte na dostatečné tepelné ošetření potravin, protože většina onemocnění vznikne pozřením syrovéno masa či neomyté kořenové zeleniny.

Srdeční červi

Tento parazit je spíše typický pro oblast Středomoří, ale může se vyskytovat i v mírném pásmu. Přenášen je komáry. Larvy kolují v krvi a migrují tkání po několik měsíců, kdy probíhá jejich vývoj. Dospělci se usazují v srdci a velkých cévách. Příznaky se mohou projevovat velmi nenápadně až jako srdeční selhání, zahrnují kašel, dušnost, zde záleží na množství parazitů. Vývoj trvá poměrně dlouho, proto se příznaky projeví nejdříve za 6 měsíců od nakažení.

Pokud plánujete se psem cestu do jižních oblasti, kde se vyskytuje, je vhodné psa preventivně ošetřit přípravkem s repelentním účinkem.

Závěr

Výčet parazitů, kteří napadají psy a kočky, zdaleka není úplný, s výše popsanými se v praxi často setkáváme. Výskyt srdečních červů bývá velmi ojedinělý, přesto je důležité o tomto onemocnění vědět.

Boskovet.cz
Copyright © MVDr. Jana Pilgrová 2011